Když s dětma pod stan, tak to chce naplánovat nějaký pořádný výlet. Jak řekl jeden můj kamarád v zimě na horách: „Počasí má být opravdu krásné a byla by škoda toho nevyužít“. To, že po příjezdu na kopec byla tehdy mlha hustá jako čerstvá smetana a zima, že by i tučňák umrzl, je věc druhá. Ale i takové věci se při výletech občas stávají a s nepřízní počasí je potřeba vždy alespoň trochu počítat. Čím více času věnujete plánování takového výletu, tím měně věcí vás potom zaskočí. Mluvíme z vlastní zkušenosti, když říkáme, že ztratit se v Krkonoších se dvěma dětmi není žádná sranda. Ta se z toho stane až po několika dnech, týdnech možná měsících. Zkrátka až po tom, co rodiče spolu začnou opět mluvit, dětem splasknou puchýře a všechny přestane pálit každý sval v těle.
Děti je někdy těžké odpojit od datové sítě. No, a když jim řeknete, že chystáte procházku na větší část dne, tak nejspíš skončíte daleko dřív něž u balení svačiny. Chce to příběh, závan dobrodružství a něčeho, co v obyváku nenajdou. Jen si vzpomeňte na naši komedii století S tebou mě baví svět. Po stopách Yettiho, závody na čemkoliv a podobné dobrodružné akce. Neříkám, že je dobré si zapálit doutník v posteli a vyhlásit „schovku“ na celý den, ale když výlet okořeníte nějakým příběhem z pohádky, co zrovna frčí, máte napůl vyhráno.
Dneska už se dá vybírat z docela slušného množství naučných stezek, které jsou připravené právě pro rodiny s dětmi. Mají různé stupně obtížnosti, které spočívají především v počtu ušlých kilometrů. Jednu takovou jsme našli třeba v Krkonoších. Konkrétně ve Špindlerově Mlýně na sjezdovce Medvědín. Nahoru jsme vyjeli pohodlně lanovkou a pak šli dolů, jak jinak než po stopách medvěda. Rovnou se přiznám, že jsme to nijak extra neplánovali a podle toho to taky dopadlo. Ze sedmi krásných dřevěných soch medvědů jsme našli jen čtyři a k té poslední jsme šli hodně dlouho a hodně velkou oklikou. Přidejte k tomu šesti letou dceru a tříletého syna, kteří už nechtěli ujít ani krok, když jsme byli cca sedm kilometrů od auta na parkovišti pod sjezdovkou a máte kuchařku na nezapomenutelný celoživotní zážitek.
Pořádně zvažte, co všechno ponesete s sebou. Po pár kilometrech o sobě dá vědět každé kilo navíc. Opět se tak vracíme k plánování a přípravě celého výletu. Když se
například pohybujete v oblasti s hustou sítí restauračních zařízení, není třeba s sebou tahat kotlík, sekerku, celou kačenu a půl řádku brambor. Taky se někdy může stát, že nakonec kromě batohu na zádech ještě ponesou tatínci některé ze svých dětí část cesty za krkem.
Ať už výlet klapne přesně podle předem připraveného plánu nebo budete jako my bloudit někde po národním parku, po řádném odpočinku se určitě vynoří spousta nezapomenutelných zážitků.